Na začátku byly sny. Sny se zhmotnily v úspěšný módní brand. Ale naším příběhem to nekončí. Nýbrž teprve začíná.
Kamarádi: „Jak chceš spojit focení nahatých holek se značkou oblečení, cestováním, přírodou a adventure sporty? Vždyť to vůbec nedrží pohromadě.“
Já: „Hold my beer.“
Moje jméno je Martin Feix a jsem zakladatel značky Girls Without Clothes. Název vychází z mé předešlé fotografické tvorby, ale můj život vždy zahrnoval mnohem víc. Odmalička jsem miloval dobrodružství, přírodu, adrenalin. Měl jsem neustálou potřebu posouvat vlastní hranice komfortu a ty se dají posouvat pouze tak, že z něj prostě občas vystoupíte ven. Taky jsem hltal všechna sportovní videa, která v té době vycházela, a ještě v pubertě naivně doufal, že bych to snad jednou mohl být já, kdo s přilbou RedBull na hlavě vyskakuje z helikoptéry na vrcholku zasněžených hor.
Během posledních ročníků střední školy už mi postupně docházelo, že takhle dobrý v žádném sportu pravděpodobně nebudu. Když jsem se tedy o pár let později, v roce 2011, těžce vyboural na motorce, bylo rozhodnuto. I přes čtyři roky léčení a půlrok na invalidním vozíku jsem se svých životních snů stále odmítal vzdát.
A tak to celé začalo. Roku 2013, po osmi letech focení nahatých prdelek, jsem tehdy ještě s berlemi v rukou začal budovat tento brand. Brand, který měl spojovat všechny mé touhy a vášně. Brand, do kterého jsem zamýšlel dát celý svůj život a naději, že se to podaří. Že jednou opravdu budu vystupovat z helikoptéry na vrcholku zasněžených hor, jen možná to logo na přilbě bude jiné. Zbytek už pravděpodobně znáte. Výroba v Čechách, široká fanouškovská základna na sociálních sítích a spousta krásných polonahých holek. To je Girls Without Clothes dnes.
Už od začátku bylo jasné, že na povrchní kráse holek, přestože na ně opravdu rád koukám a považuji to (bez nadsázky) za osmý div světa, to dlouhodobě neudržím. Někdo se holt narodil krásný a my ostatní mu to můžeme tak akorát přát a tiše závidět. Tohle ale není skutečná hodnota, na níž lze stavět filozofii brandu.
To, co ale máme všichni aspoň částečně ve svých rukou, jsou naše osudy. Měl jsem v životě to štěstí, že jsem se díky své práci setkal se spoustou velmi inspirativních lidí. Je úplně jedno, jestli je člověk kuchař, fotograf, surfař, muzikant, učitel nebo řidič z povolání. Nejdůležitější je, aby měl svou práci rád a dával do ní vše. Pokud tohle splní, je většinou jen otázkou času, kdy se vložená energie začne vracet zpět. A přesně tyto příběhy lidí vám nyní chceme vyprávět. Příběhy lidí, které inspirují nás. Víme totiž, že spousta z vás potřebuje trošku popostrčit, aby vzala zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Sbalila se do batohu a odjela na X měsíců cestovat. Dala výpověď v práci a začala budovat vlastní firmu nebo jen změnila zaměstnání, protože je šéf kretén a to stávající místo taky za moc nestojí.
Když se narodíte, je váš život jako malá kulička, kterou každým výstupem z komfortní zóny zvětšujete. Záleží jen na vás, jak velká kulička po vás na konci zůstane. Pokud ovšem svou bezpečnou bublinu neopustíte, nikdy neuvidíte, co vás čeká na druhé straně. Zní to někomu z vás jako chabá klišé? Tak prosím, nemusíte číst dál. Jestli to ale jen pár lidí posune blíž k životnímu štěstí, bude tenhle svět zase o trošku hezčím místem. A to už smysl má.
Žijeme ve městech, v srdcích máme hory a oceán