Dominika z Českých Budějovic poprvé před foťákem

Poslední týdny je to v brandu pěkná dřina, i když to navenek nejde vůbec vidět. Na sociálních sítích postujeme fotky z archivu a nového oblečení jsme taky zveřejnili pomálu. Na čem teda makáme? Zaučujeme nové lidi v týmu a současně vymýšlíme a nastavujeme nové procesy projektového řízení a výroby.

V GWC týmu pracuje mezi 10–15 freelancery a zkoordinovat jejich práci tak, aby se věci posouvaly správným směrem, je pro fungování brandu zásadní. Abychom ale neusli na vavřínech, vypustili jsme do světa nový produkt! Jedná se o podprsenku „Sporty” v růžové variantě. Proto jsem na chvilku odskočil od počítače, abych ji pro vás nafotil. 📸

Alchymie okamžiku

K focení jsem si pozval Dominiku, kterou jsem našel na Instagramu. Přijela za námi z Českých Budějovic.
A protože nikdy před tím nefotila, byla trochu nervózní.

Takové holky mám ale rád. Profesionální modelky jsou až příliš dokonalé. Střílí jednu pózu za druhou a fotograf jen mlčky cvaká. Takové fotky by zvládl nafotit i @icebreaker_the_dog, mne to ale příliš nebaví.

• 

• 

• 

Fotit nezkušenou holku je mnohem větší zábava. Je to psychologická hra, kdy musíte nervózního člověka, který stojí před vámi, dostat přesně tam, kam potřebujete.

Povídáte si, zkoumáte jeho výrazy a hledáte ten, který mu sluší nejvíce. Zároveň pozorujete své okolí, všímáte si světla, odkud svítí, kam se odráží, jaké vytváří barvy… Je to alchymie okamžiku.

• 

• 

A jak se cítila Dominika?

„Focení pro mě představovalo velké vystoupení z komfortní zóny, ze které se mi v ten moment moc nechtělo. Ale věděla jsem, že kdybych odmítla, určitě by mě to mrzelo. Nervozita při cestě do Prahy však opadla hned, jak jsem nastoupila do obrandovaného GWC Jeepu, který čekal na nádraží. Divný pocit, že nastupuji do auta k cizímu klukovi, mě velice brzy opustil. Cítila jsem se najednou, jak kdyby to byl někdo, koho znám. Při focení se střídaly pocity, kdy jsem byla nesvá a nevěděla, kam dát ruce a nohy, a chvíle, kdy jsem si připadala svůdně a sexy. 🌋

Paradoxně nejlépe jsem se cítila při focení polonahá u okna, neřešila jsem lidi z protějších oken, ani kolemjdoucí na ulici a jenom se nechala unést přítomností.

Po focení Martin využil prvních jarních paprsků, vytáhl motorku a hodil mne zpět na nádraží. Na motorce jsem nikdy předtím nejela a byl to rozhodně highlight dne! Děkuji za příležitost stát se na chvíli modelkou a za tvůj skvělý a profesionální přístup!“

• 

• 

Z nuly na sto

Vidět oblečení (nebo v tomto případě spodní prádlo) své vlastní značky, kterou 8 let prakticky denně budujete, na ženě, která je tak krásná, že z ní nemůžete spustit oči – je prostě radost.

Pokaždé, když tenhle pocit zažívám, uvědomuju si, že jsem to prostě vyhrál. Pro spousty lidí je taková práce sen. Sen, který jsem si před osmi lety začal plnit. Holky fotím od roku 2005 a zatím to nevypadá, že někdy skončím, protože zvěčňovat fotoaparátem jejich krásu mi prostě dává smysl.

• 

•